www.zongler.cz arrow Články arrow Ze žonglérova života arrow Rozhovor se Sergejem Ignatovem
Neděle, 19 srpen 2018
Žonglérská komunita . . . . Žonglérská komunita . . . .Žonglérské vystoupení . . . . Žonglérské vystoupení . . . . Zongluj.cz obchod . . . .Firelovers.com obchod Firelovers.com obchod
Rozhovor se Sergejem Ignatovem Tisk E-mail
Napsal Olí   
Středa, 03 květen 2006

Sergej IgnatovSergej Ignatov

narozen v roce 1950 v Chemnitzu, se proslavil jako „kvantitativní žonglér" a „básník žonglování“. Během své předlouhé kariéry vymyslel spousty zbrusu nových triků. Roku 1973 se mu poprvé povedlo žonglovat s jedenácti kruhy. O rok později se tenhle trik stal součástí jeho vystoupení.

s laskavým svolením Internet Juggling Database (IJDb)

fotky IJDb

mírně (opravdu jen zlehka) upraveno...

Sergei Ignatov, světoznámý žonglér a držitel světového rekordu (11 kruhů, 1973) vystupoval v roce 2001 ve Vídni s cirkusem Knie. Mluvili jsme s ním, on nás pozval do svého karavanu a poskytl nám následující interview:Sergei Ignatov

 

Tick: Vypadal jste během svého vystoupení tak nějak odpočatě, usmíval jste se…

  • Sergei: Dneska jsem měl velmi úspěšný den, což se o každém dni říct nedá. Já nikdy nepracuju napůl. Buď je to vystoupení vynikající nebo propadák. Dneska jsem měl výborné publikum, a to je velmi důležité. Lidé ti předávají energii, když mezi vámi a publikem vznikne kontakt, je to fantastický. V Rakousku je dobré publikum.

Tick: Začneme vaším dětstvím. Pocházíte z rodiny s cirkusovou tradicí?

  • Sergei: Můj dědeček pracoval 25 let u koní v cirkuse, ale ne v manéži. A můj strýc byl krotitel divokých zvířat.

Tick: Kdy jste začal žonglovat?

  • Sergei: Když jsem byl malý, rád jsem hrál fotbal, jako každý kluk. Ani jsem nepomyslel na to, že by se ze mě mohl stát profesionální žonglér. V roce 1965 jsem začal chodit do Moskevské cirkusové školy. První rok jsem se učil hlavně akrobacii, chůzi po laně, žonglování, gymnastiku a až druhý rok jsem se začal věnovat především žonglovaní. Kvůli problémům s kolenem bylo jasné, že ze mě nikdy akrobat nebude. Pochopil jsem, že se musím realizovat skrz žonglování. Měl jsem výbornou učitelku, Violettu Kiss. Trénovala mě tři roky a během nich jsem dosáhl překvapivě dobrých výsledků. Na začátku jsem uměl žonglovat jenom se čtyřmi míčky, po třech letech už to bylo devět kruhů, učil jsem se žonglovat s jedenácti kruhy a devíti velkými míči. Na druhou stranu ty tři roky byly galeje, musel jsem trénovat každý den osm hodin.

Tick: V té době jste už vystupoval?

  • Sergei: Studoval jsem od roku 1965 do roku 1968 a vystupoval jen když jsem přerušil studium, ale jenom jeden měsíc. Pak jsem se vrátil na další rok do školy. Pracovat jsem začal v roce 1969. Takže teď to bude 32 let (momentálně už 37 let).

Tick: Teď je z vás jeden z nejlepších žonglérů všech dob…

  • Sergei: Byl jsem. Před mnoha lety ano, to jsem udával cestu, kterou se celkově ubíralo žonglování. Každý mohl vidět, co všechno jde ze žonglování vytvořit. A nešlo jenom o to, vyházet do vzduchu co nejvíc míčků.

Tick: Jaké tedy byly hlavní důvody vašeho úspěchu?

  • Sergei: Měl jsem skvělé učitele. V tom to je: kontakt s učitelem, povaha, snaha, dril.

Tick: Jste známý schopností žonglovat s velkým množstvím objektů…

  • Sergei: Když jsem začal v Moskvě v roce 1965, byla naše země oddělená od okolního světa. Kvůli té neprostupné hranici jsme nevěděli, co se děje kolem. Jména jako Francis Brunn, Kris Kremo nebo Bob Bramson nám nic neříkala. Měli jsme svoje míčky, kruhy a kuželky a snažili se jenom vyhazovat jich víc a víc. Bylo to něco jako sport. Ve škole jsme měli vynikající učitele a celkově dobré podmínky. Dokonce tam byli skladatelé, kteří speciálně pro nás tvořili hudbu. Učili jsme se balet a pantomimu, a tak se postupně ze sportu stalo umění.Sergei Ignatov

Tick: Ostatní žongléři jako Albert Lucas nebo Anthony Gatto jsou pořád známí jako sprotovní žongléři.

  • Sergei: Ne, Gatto mezi ně nepatří. Před mnoha lety snad byl sportovní žonglér, ale doopravdy se změnil! Je pořád lepší a lepší. Viděl jsem se s ním v Las Vegas – z jeho sportovních a technických dovedností se stalo umění. Je to jako běh na 100 metrů – spíš umění než sport. Když něco provozujete na špičkové úrovni, tak to je umění, ne sport.

Tick: Ziethen vás popisuje jako „básníka žonglování“, protože jsem známý propojením žonglování a hudby.

  • Sergei: Jo, ale teď jsem hudbu vyměnil, protože před třemi roky mi American North Orchestra nabídli vystupovat třikrát s celým orchestrem za zády. A poskytli mi hudbu, kterou jste slyšeli, je to Chačaturijan. Předtím to byl Chopin. To je ale k mému dalšímu vystoupení, které mám opravdu rád. S touhle hudbou jsem pracoval celých 15 let a teď potřebuju změnu. Ale znova se k Chopinovi vrátím, to je moje srdeční záležitost.

Tick: Zmínil jste se o tom, že v Rusku jste neměli kontakt s okolním světem. Znáte teď všechny žongléry ze západu?

  • Sergei: Ano, jsou to všichni moji přátelé. Gatto, Bob Bramson, Francis Brunn – jsme pořád v kontaktu.

Tick: Jak se změnil váš život po pádu železné opony?

  • Sergei: Nesmírně. Ale jsem rád, že jsem se se západem seznámil až po nějaké době, protože mezitím jsem si už vytvořil svůj vlastní styl, vybral jsem si vlastní cestu a pro západ jsem byl zajímavý. Byl jsem pro ně překvapením a oni byli překvapením pro mě.

Tick: Co je pro vás při trénování nejdůležitější? Jak jste dosáhl takové úrovně?

  • Sergei: Nepřemýšlím o výsledcích. Každý den tvrdě pracuju. Balet, posilování, stretching. A při tom všem nikdy na výsledky nemyslím. Výsledek se objeví sám. V nejlepší formě jsem byl v roce 1978. Mám z té doby video, kde jsem chytil na hlavu 11 kruhů. Ale to už je 20, 25 let!

Tick: Máte strach, že vám to, s čím žonglujete, popadá?

  • Sergei: Před spoustou let jsem se rozhodl, že se toho bát nebudu. Protože když se žonglér bojí chyb, nikdy se nedosáhne zlepšení. Není možné při vystoupení použít hromadu kuželek nebo kroužků a přitom nechybovat. Je to cesta ke zlepšení. Když se bojíte, uvíznete na mrtvém bodě.

Tick: Je vám pořád sympatické tradiční pojetí cirkusu?

  • Sergei: Pořád je to cirkus. Manéž, hlediště, komedianti, tohle je cirkus. Pro mě neexistuje žádný starý nebo nový cirkus. Mění se, ale je to stále cirkus. To je život. Pořád se mění.

Tick: V Evropě a USA někteří začali provozovat žonglování jako hobby a zajímají se o cirkusovém umění. Vznikají nové cesty tvoření cirkusu, které nevycházejí z tradičních metod.

  • Sergei:
    Každý žonglér se snaží vložit do žonglování něco ze sebe. Je to snadné – vezmete tři míčky nebo dokonce tři jablka a začnete. Proto je tady tolik způsobů žonglování. Je to jako filozofie. Každý rok to můžeme vidět v Cirque de Demain v Paříži. Každoročně je tam tolik nových žonglérů a nových cest! Ale Francis Brunn, Bob Bramson, Anthony Gatto – ty jsou na vrcholu sami. Tohle je hora a oni jsou na vrcholku.

Tick: Znamená žonglování v Rusku „cirkus a nic víc“?

  • Sergei: Teď máme v Rusku hodně problémů. Ale život jde dál a všechno se mění. Teď je to těžké, život není jaký býval, každý se snaží začít úplně nový život. Musíme čekat, je to obrovská země, myslím, že se vše změní k lepšímu. A žonglování v Moskvě … kdo je nastupující generace? …Anthony Gatto! Ale v Rusku? To nevím.

Tick: Kolik času trávíte v zahraničí?

  • Sergei: Nevím, celý život? Neplánuju budoucnost, všechno se může změnit v jedné vteřině nebo minutě. Pořád se to mění, to je můj život. A já jsem rád, protože když není změna, není život. Změny, změny, změny, improvizace, cizí země, neznámí lidé. Mě se změny opravdu líbí.

Sergei IgnatovTick: Myslíte si, že žonglování je neustálý pokus mít něco ovládnout nebo je to víc o svobodné mysli?

  • Sergei: Tohle je v žonglování velký problém. Protože se musíte zároveň koncentrovat i uvolnit. V životě to nejde. Člověk se zkoncentruje a začne být napjatý a když se uvolní, ztrácí koncentraci. A při žonglování to musíte skloubit. 100% se uvolnit a být přitom ve střehu je strašně obtížné. Nejvyšší úroveň při žonglování je, když předvádíte to samé na jevišti a při tréninku. Někteří jsou brilantní na tréninku, ale vystoupení už je slabší. Mně se to povedlo, když mi bylo 29.

Tick: Taky děláte jógu…

  • Sergei: Ano, pro mě je to zároveň relaxace cesta ke zpevnění těla. Protože žonglování – co to vlastně je? Musíte stejnou měrou vnímat svojí levou i pravou ruku. A jedna z nejdůležitějších věcí je rytmus. Když jedna ruka pracuje jenom z 50%, tak ztratíte rytmus. Když se chytíte nějakého rytmu, můžete si vlastně dělat, co chcete. V tom to je: rytmus, stát hezky rovně, mít sílu ve svalech, rychlé reakce a rytmus. Musíte stát pevně – a rovně! - a potom už jenom: rytmus, rytmus, rytmus. Ten zmůže všechno. Když vojáci přechází most, nesmí kráčet nastejně, jinak pod pravidelným krokem most spadne. Rytmus je prostě něco, co žonglérovi nikdy nesmí chybět, v životě i při tréninku. A potom se dostaví výsledky. Rytmus je to, co se musíte učit, chvíli si odpočinout a znova se vrhnout na trénink, potom odpočinek a opět práce. Žonglér musí dlouho čekat, než se dostaví jeho nejlepší forma. Trvá to kratičkou dobu a pak najednou musíte začít od začátku. Krok po kroku k ještě lepší formě.

Tick: Učil jste někdy žonglování?

  • Sergei: Celkem často vedu workshopy, třeba v Americe nebo v Londýně. Většinou pracuju se skupinou 10, 15 lidí po 10 dní. Nejdřív musím poznat kdo je kdo, potom se všichni musíme sehrát se dohromady, chytit společný rytmus a už se může začít. A když přijde konec, všichni jsou tak trochu naměkko.

Tick: To nezní špatně, kdy bude další workshop?

  • Sergei: Nevím, poslední byl v Londýně. Myslím, že bych v tom mohl v budoucnu pokračovat.

Tick: Co si myslíte o napodobování žonglování jiných lidí?

  • Sergei: Nikdo vám nemůže vzít váš vlastní styl. Může se od vás maximálně učit. Ale co z toho dál vytvoří, záleží jenom na něm. Ale opět to bude něco osobitého. Na zemi nejsou dva úplně stejní lidé. A žonglování je způsob jak tohle vyjádřit. Každý rozumí žonglování po svém a každý si od toho druhého vezme to, co se k němu samotnému hodí.

Tick: S čím nejradši žonglujete?

  • Sergei: Rodiče mají rádi přemýšlivé děti a děti, které jim způsobují bolest. Milují je. A já mám rád tyhle obrovské míče. Je to trochu bláznivý… Nikdo by si takových míčů nevzal do rukou sedm a nezačal by normálně žonglovat. Mě se s nimi kdysi vedla i pirueta, ale teď už s nimi nedělám. Je to dost těžký, člověk by přišel o nervy. Je to jako ztřeštěná ženská. Nevíte, co se stane za pár vteřin, natož další den. A proto je mám rád.

Tick: Diváci vždycky očekávají určité vystoupení. Máte volné ruce, abyste zkoušel něco opravdu nového?

  • Sergei: Teď už je moc pozdě, i když kdo ví co nám ještě pánbůh nadělí. Moje nejlepší forma se už nevrátí, ale každým rokem mám nové nápady. Vždycky úplně odlišné, a tak pořád pracuju. Víc a víc. A když zjistím, že pro mě něco už není zajímavé, přestanu a soustředím se na něco nového. Ale pořád mám nutkání něco dělat.
Komentáře
Přidat NovýHledat
Rena - Podekovani Editor | 05:11:47 - 18.05.2006
Moc rada jsem si pocetla Oli Nejvice me oslovilo, jak Sergej mluvi o koncentraci a uvolneni zaroven a o dulezitosti rytmu. Vetsina z nas to vi, ale malokdo to ma tak pekne srovnane a umi to tak pojmenovat. A koneckoncu nejen to Zonglovani zdar!
yufi - Pro Olí - Sergej Ignatov Super Administrator | 12:26:23 - 18.05.2006
avatar Ahoj Olí, jsi spokojena jak jsem zeditoval článek Sergej Ignatov? Vyhovuje ti úprava co jsem udělal? Můžu ho už zveřejnit?
Olí - :-) Author | 19:57:30 - 24.05.2006
avatar yufi: jojo, pěkný příště už zkusim přidat články v trochu ucelenější podobě...

renatka: děkuju za pochválení, už se pracuje na dalším překladu
yufi - :D Super Administrator | 11:13:31 - 25.05.2006
avatar Ahoj Olí, jsem rád, že jsi s mojí pomocí spokojena, na to tady jsem abych pomohl autorům s editací článků (jen škoda, že s těmi překlepy to tak není)
impressjuggler - parada Registered | 15:14:08 - 01.08.2006
skvelý clanek, diky za nej!
Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář!
Aktualizováno ( Neděle, 03 září 2006 )